Nemějte obavy ze speciálních škol

Speciální školy jsou úplně normální školy, které se svým žákům plně věnují, narozdíl od základních škol, které prostě jedou podle osnov a možná se ani nechtějí vracet k učivu pro pár žáků, kteří nestíhají pobrat tolik informací a jejich mozeček to tak rychle nezpracuje. Navštěvují je děti s různými dysfunkcemi a učitelé se jim velmi dobře a plně věnují.

Speciální školy doprovázejí mnohé pomluvy a fámy. Pro mnohé lidi jsou to školy pro „hlupáky a Romy" a navštěvovat tuto školu je prostě velká ostuda a potupa jak pro rodiče, tak i pro jejich děti. Ale nejsme všichni stejní.

Jsou takoví, kteří jsou od přírody chytří a nadaní, ale jsou i takoví, kterým dá učení velkou práci. Být žákem speciální školy bývá velký zlom v životě celé rodiny, ale myslete na to, že pomůžete nejen svému dítěti, které se na základní škole trápí, ale i sobě.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Můj syn navštěvoval ZŠ Vlčnov. Již před nástupem do první třídy jsme absolvovali pohovor v Pedagogicko- psychologické poraně, kde nám paní psycholožka řekla, že nebudeme mít doma žádného Einsteina, ale že by mohl ZŠ zvládat. Upozornila nás, že nemáme počítat s lepšími známkami. Po třech úmorných letech školní docházky, po dennodenní unavující až vyčerpávající domácí přípravě na vyučování, docházelo ke zklamání ve formě špatných známek. Pak přišly posměšky od spolužáků a ani paní učitelka nezůstala pozadu a sázela jednu poznámku za druhou. Po psychické stránce jsme byli oba dva na dně. Oba vyčerpaní neustálou přípravou.

A výsledky žádné.

Syn začal trpět migrénami a to už byl signál, že se něco děje. Stáli jsme před rozhodnutím o přestupu na speciální školu. Začalo bilancování. Mít doma dítě, které se bude trápit a stresovat a vy s ním, nebo přejít na speciální školu. Pro mě jako maturanta ekonomické školy to byl šok. Rozhodli jsme se to zkusit. Samozřejmě v nás vrtal červ co na to ostatní: „...ti mají doma hlupáka..." Nakonec zvítězil rozum nad pomluvami.

Od čtvrté třídy syn navštěvuje speciální školu a už od této třídy je premiantem. Díky speciálním pedagogům získal sebevědomí a znovu chuť se učit něčemu novému. Učivo zvládá bez problémů a domácí příprava je oproti ZŠ pro nás oba rajskou zahradou. Odešly migrény a oběma se nám ulevilo. Do školy se vysloveně těší a i když je nemocný, tak rychle spěchá zpátky, aby prý moc nezameškal učiva. Je na speciální škole (dnes základní škola praktická - pozn.editora) velmi spokojený, protože mu nikdo nedává najevo že je „hlupák" a nic neumí. Účastní se snad všech sportovních utkání, které škola pořádá a nikdy nepřijede bez medaile.

Učitelé na této škole jsou velmi obětaví a řeší okamžitě jakýkoliv problém. Ať už se jedná o kázeňské přestupky nebo o studijní výsledky. Dovedou ocenit snahu žáků a pozvednout jim tím sebevědomí a neplýtvají pochvalami. Toho si takové děti velice váží a cení.

Můj syn bude letos speciální školu již opouštět, ale přesto bych chtěla jménem svým a jménem všech rodičů, kteří mají své děti zde, poděkovat všem pedagogům, kteří se starají o to, aby z „našich" dětí něco bylo a za jejich příkladnou a obětavou práci. Někdy to s nimi také nemají lehké. A pro vás rodiče, kteří se rozhodujete o tom, zda dát své dítě na speciální školu, mám jen ta nejlepší doporučení. Neváhejte a netrapte se vy a netrapte své děti. Za pár let, až bude vaše dítě ze speciální školy pryč a bude vyučeno nebo si dokonce udělá i maturitu, si nikdo z posměváčků ani nevzpomene, že „bylo někdy horší než ostatní". Držím vám pěsti.